Navigace

Obsah

Výchova řeči u dětí v předškolním věku

Jde o neustávající proces, který v prostředí mateřské školy velmi úzce navazuje na základy vytvořené v rodině v období vývoje dítěte před nástupem k předškolnímu vzdělávání. V současné době sílí ohlasy ze základních škol, že do prvních tříd odchází více a více dětí se špatnou výslovností a úroveň vyjadřování předškoláků je stále nižší. I my v předškolních zařízeních vidíme, že počet těchto dětí narůstá a práce na nápravě těchto nedostatků je stále náročnější.

 V dřívějších dobách, kdy v jednom domě nebo bytě žily běžně tři generace, se na výchově ke správné výslovnosti podíleli všichni dospělí a to zcela bezděčně – děti odposlouchávaly rozhovory dospělých, účastnily se jich, poslouchaly písničky, které jim zpívali prarodiče a na vyprávěné pohádky se přímo bytostně těšily. To je v dnešní době nenávratně pryč a na děti doma často „mluví“  jen televizor, DVD nebo počítač a živých rozhovorů je pomálu. Dospělí jsou většinou z náročného zaměstnání unavení a hledají klid, ticho a nemají chuť řešit „nepodstatné“ dětské otázky (na které dříve odpovídali prarodiče). Děti se uzavírají do svého světa často bez kontroly dospělých, kteří takto ztrácí přehled o myšlenkách a trápeních svých potomků.

Málokdo si uvědomuje, že výchova ke správné výslovnosti není jen o rozhovoru… Vždyť malé dítě svoji řeč rozvíjí při všech činnostech a při každém vjemu a podnětu. Každá myšlenka, která se dítěti v hlavě vylíhne, je základem dalších navazujících myšlenek, základem rozhovoru a je škoda, když je rozhovor odmítnut: „ Na to jsi ještě malá/ý!“

Se správnou výslovností souvisí i stav mluvidel. Je to také v dnešních hračkách – dříve musely děti za své hračky mluvit, napodobovat zvuky a dnešní hračky už mluví, hučí, pískají a všechny možné zvuky vydávají samy a děti tak nemusí svoje mluvidla rozhýbat…V běžném provozu dopoledního programu mateřské školy jsou pravidelně zařazovány tzv. preventivní logopedické chvilky, které vlastně nahrazují tyto hrové aktivity dětí. S dětmi společně v komunikační bublině nacvičujeme a procvičujeme pohyblivost mluvidel – jazyka, rtů - formou drobných zábavných cvičeníček, procvičujeme říkanky a básničky se zapojením končetin (motorika) a využíváme i dechová cvičení. Ale to nestačí. Děti, které mají závažnější poruchu výslovnosti by měly navštěvovat logopedickou ordinaci a tam je jim věnována maximální individuální péče. Na počátku školního roku projdou děti starší 4 let zkouškou výslovnosti a řeči a tam jsou nedostatky ve výslovnosti odhaleny a rodičům je nabídnuta odborná pomoc. Obvykle se jedná o hlásky, které jsou vývojově tvořeny nejdříve K,G,CH a L, následně ŤĎŇ, sykavky tupé řady ČŠŽ, ostré řady CSZ a v konečné fázi R a Ř.

Není důležité, kolik hlásek budeme u dítěte napravovat – ale jak důsledně. Často je dítě schopno při práci s učitelkou logopedie hlásku správně vyslovit a používat, ale v běžném rozhovoru se opět vadná výslovnost objeví a to už se jedná o špatný návyk a tam je nejdůležitější důsledně vyžadovat správnou výslovnost jak doma, tak v kolektivu dětí. Upevněná špatná výslovnost se jen těžko a dlouhodobě odstraňuje.  

Nejen na správnou výslovnost, ale i na výchovu ke správné řeči pamatuje naše výchovně vzdělávací působení na děti v průběhu dne. Pro další vzdělávání je důležité umět komunikovat a tak si děti v předškolním vzdělávání rozvíjejí vnímání, naslouchání a porozumění, procvičují si vytváření pojmů, trénují mluvní projev a vyjadřování. Před odchodem předškoláka do první třídy pracujeme na schopnostech ovládat tempo, intonaci a dech při rozhovoru, vyjádřit smysluplně vlastní myšlenku, pocit, názor, pracujeme na umění dohodnout se v rozhovoru, porozumět sdělovanému a zopakovat vnímané sděleni. Pokusit se vytvořit jednoduchý rým, pochopit vtip a humor, formulovat otázky, žádosti a přání….

Snažíme se ze všech sil a využíváme všechny dostupné pomůcky a prostředky, aby naše děti do první třídy odešly dobře připravené a neměly problém se domluvit, zeptat, požádat a také vyjádřit poděkování a své pocity. Velmi nás  trápí netolerance mezi dětmi, kterou zaznamenáváme při rozhovorech: děti neumí respektovat druhého řečníka a navzájem si bezohledně vstupují do řeči, nepočkají, až druhý dokončí svoji myšlenku – i to patří ke kultuře vyjadřování. Ano, k dětství patří impulzivní jednání a toto je jedna z jeho forem, ale  respekt k druhému se v poslední době vytrácí ve všech oblastech soužití a na jeho místo se tlačí sobectví a bezohlednost. Teď už hovoříme o mezilidských vztazích ….

Přejeme našim dětem, aby to vše zvládly s dětskou hravostí a do školy odcházely sebevědomé. Mateřská škola zázraky neumí, ale když svoje síly spojí s rodinou, pak společně dokážeme hodně -  ku prospěchu dětí.                                                         Lok